Odkaz na oficiální stránky

Hudba / videoklip

Hudba a video k této písničce nejsou v současné době k dispozici.

Můžete zkusit vyhledávání na » YouTube « a budete-li mít štěstí, » upozorněte nás « a my video zveřejníme.
Sdílet s přáteli na Facebooku

Hodnocení:

86 % Dobrá písnička Špatná písnička 14 %

22 lidí

Text písně

Jak krejčí Jehla strašil

Jednou seděl krejčí Jehla ve svém krejčovském salónu dlouho do noci a přišíval knoflíky ve třech řadách na dvouřadové sako. Tak si to poručil pan starosta a mělo to být jako vždy hotové co nejdřív. Jen kdyby starosta taky tak platil. „Co si toho naporoučí,” bručí krejčík a olizuje nit: „Už mně dluží za dvě saka a jedny štráfaté kalhoty. A když má platit, slyším jenom: Příště, Jehlo, příště.” A krejčí brblá a přišívá knoflík po knoflíku. Najednou někdo klepe na dveře. „Kýho výra, kdo tak pozdě?” zahučel krejčí a jde odemknout.

Zaharašil zámkem, otevřel a div se nesvalil. U dveří stojí čarodějnice. Ale taková nějaká mladá, fešná. Sukýnku má krátkou jen tak-tak, okaté punčochy, ve vlasech mašli ze dvou netopýřích křidýlek a v podpaží létající koště.

„Promiňte, že přilétám tak pozdě,” usmála se omluvně a bez vyzvání vešla do salónu. Rozhlédla se a pokývala uznale hlavou: „Myslím, že jsem na správné adrese.”

„Co, kdo, jak, proč?” blekotal krejčí a špendlíky s barevnými hlavičkami, co měl na zápěstí zapíchané v takovém tom sametovém polštářku, se mu strachy naježily jako vousy na angreštu.

„Nechci vás strašit,” řekla chlácholivě čarodějnice. „Potřebuji jenom maličkost, přešít kabát.” „Jaký kabát?” zahuhlal krejčí a musel si na to sednout. „Neviditelný,” řekla čarodějnice. „Už nějak, hm, vychází z módy.”

Krejčí seděl zplihle jako vrabec pod okapem a přemýšlel, proč má přešívat neviditelný kabát, když stejně není vidět, ale raději moc neodporoval. A čarodějnice už něco vybaluje z pavučinové tašky, ale vidět to není. „Tady, podívejte se,” a rozpřahuje ruce. „Ten límec trochu zúžit, v pase to malinko zabrat a odzdola nahoru to celé o kousek popošít.”

Krejčí kulí oči. Pak si vyčistil brejle, ale stejně nic nevidí. Když se trochu zmátořil, dodal si kuráže a nesměle namítl: „Ale milostivá, neráčej se zlobit, ale jak mám přešívat kabát, když ho nevidím?”

„Snadná pomoc,” usmála se shovívavě čarodějnice nad krejčího neznalostí kouzel a čárů: „Musíte šít při světle svíce z netopýřího sádla, která má místo knotu čertí chlup. Pak ten kabát uvidíte.”

„Ježíšmarjá,” zděsil se krejčí Jehla. „Kde já seženu netopýří sádlo? A ještě k tomu ten čertí chlup!” Krejčík se až oklepal.

„Žádné strachy, myslela jsem na všechno.” Čarodějnice zalovila v té své pavučinové tašce a postavila na žehlící prkno svíci ve tvaru soví nohy: „Tady je.” A potom se rozloučila. Sedla na koště a ještě ve dveřích povídá: „Přeptám se příští týden, jak jste s tím daleko,” a odletěla do tmy.

Krejčík si dal nejdřív na hlavu studený obklad, potom přišil zbytek knoflíků na to starostovo sako a nakonec zapálil velice opatrně tu čarodějnickou svíčku. Knot zaprskal a po krejčovském salónu se rozlilo namodralé světlo. A ejhle, ono to opravdu funguje! Na stole leží kabát! Krejčík Jehla se hned pustil do práce. Šil až do rána. Teprve když se do krejčovského salónu vloudil první sluneční paprsek a kabát mu pod rukama zmizel, zhasnul svíčku a šel si lehnout. Ale moc dlouho nespal. Někdo tluče na dveře. Krejčí otevřel celý rozježený mžourá: on to starosta. „Jdu si pro to sako, Jehlo,” řekl. „A ušij mi ještě jedny kalhoty.”

„Máme tady od minule ještě nějaký dluh,” připomněl krejčí a rozpačitě si odkašlal. „Příště, Jehlo, příště,” řekl starosta. Vzal sako a šel pryč.

Krejčí neměl na spánek už ani pomyšlení. Celý den proklínal lakomého starostu a když se setmělo, zažehnul zase tu čarodějnickou svíci a přešíval neviditelný kabát. Kolem půlnoci byl s tím strašidláckým hacafrakem hotov. Přehodil si ho přes ramena a šel se podívat do velkého zrcadla, jak to všechno drží fazónu. „Hm, pěkné,” pokýval krejčí Jehla spokojeně hlavou nad svou prací. „Jen aby čarodějnice při placení taky neřekla: Příště, Jehlo, příště, jak to říká náš pan starosta.”

Najednou ta čarodějnická svíce prskla a zhasla. A krejčí zmizel i s kabátem. Stojí před zrcadlem, ale nevidí se v něm. Sundá kabát a ejhle, už je zase tady. Přehodí ho přes sebe a zmizí.

A v tu chvíli dostal krejčí Jehla nápad. Zabalil se do kabátu, ještě kouknul do zrcadla, jestli opravdu není vidět, a hajdy ke starostovi. Zrovna tloukla půlnoc. Krejčí vlezl oknem starostovi do chalupy, ničeho se bát nemusel, však ho stejně nikdo nemohl vidět, a začal tam řádit jako strašidlo utržené ze řetězu. Kastroly skáčou z kredence na zem, obrazy padají ze zdi a dokonce starostův sváteční klobouk krouží sám od sebe po předsíni. Starosta se vzbudil, a když viděl to dopuštění, s hrůzou utekl, tak jak byl v noční košili a schoval se vedle u sousedů.

Druhý den už celá vesnice věděla, že u starosty v noci strašilo. „To má z toho, že asi někde dluží peníze,” nechal se slyšet ve vsi krejčí Jehla. Samozřejmě, že se to velice brzy starostovi doneslo. Už se sice nevědělo, kdo to řek, ale jako příčina toho nočního virválu, že má starosta někde nějaký nezaplacený dluh, by to mohlo být. To potvrzoval i kostelník, a ten že se vyzná. Netrvalo dlouho a starosta klepe u krejčího na dveře. „Vzpomněl jsem si, mistře Jehlo, že vám dlužím ještě nějaké peníze,” zahuhlal nezvykle uctivě. A už to krejčímu sázel na žehlící prkno. „A tady máte ještě zálohu na ty další věci, co budete šít,” dodal.

Za pár dnů jednou takhle v noci si přiletěla také čarodějnice pro svůj přešitý kabát. Moc se jí líbil. A štědře krejčímu zaplatila. Když odlétala, povídá: „Doufám, že jste s odměnou spokojen, mistře Jehlo. A ten neviditelný kabát vám taky dost pomohl. Nebo ne?” A spiklenecky na krejčíka mrkla.

Když odlétla, krejčí Jehla ještě chvíli zkoprněle stál a koukal se do tmy. Potom povídá: „Ty ženský se ale taky dovědí všechno.”

A od té doby už u starosty nikdy nestrašilo.
Reklama
Reklama

Informace

Přidáno: 29. 5. 2012 - 16:36 | Kategorie: Mluvené slovo | ID: 57091

Podrobné statistiky
Web používá cookies. OK Info