Nad mořem cestou nesnadnou
Tam, kde se vlny tříští
Nad mořem, v skalách spolu jdou, poutníci toulaví
První měl silná ramena
Ten druhý srdce zas vlídné
Tu náhle, z moře zrozená
Bouře je překvapí

Pojď se mnou, bratře, v nesnázi
Vede tu cesta známá
Mnoho nám k cíli neschází
Zbývá jen skalní brána

Pár bílých zdí
Tam ve výši bývalo vlaštovčí hnízdo
Pojď, než se bouře utiší, úkryt nám obstará
Příběh ten děd můj znal

A když je spánek uchvátí, jako když proutkem mávne
Svit loučí brány pozlatí, hudba se rozezní
Ten první pil a hodoval, ten druhý zas tančil stále
S dívkou, jež čelo znavené šátkem mu osuší

Sbohem buď, dívko, tulák jsem, nemohu déle zůstat
Však dívka krásná jako sen, dlaní mu zamkne ústa
Vezmi můj šátek, s sebou vem, v zástavu na cestu dlouhou
Poutník ten šátek, okouzlen, na prsou uschová
Příběh ten děd můj znal

Náhle jak závan perutí jitro se okny vkrádá
Zmizí, jak křídla mávnutí, lesk nočních vyznání
Na pustém hradním nádvoří nový den vyplaší stíny
Den když se sluncem rozhoří, poutníky probudí

Divný sen, bratře, se mi zdál
Pil jsem a jed do rána
Pojď, bratře, půjdem zčerstva dál, čeká nás dlouhá pouť
Však druhý poutník neslyší, na prsou schovává šátek
A nad ním kdesi ve výši vlaštovky zakrouží
Příběh ten děd můj znal