Odkaz na oficiální stránky

Hudba / videoklip

Hudba a video k této písničce nejsou v současné době k dispozici.

Můžete zkusit vyhledávání na » YouTube « a budete-li mít štěstí, » upozorněte nás « a my video zveřejníme.
Sdílet s přáteli na Facebooku

Hodnocení:

90 % Dobrá písnička Špatná písnička 10 %

30 lidí

Text písně

Tři přání

Na břehu jezera v chalupě s roztrhanou rákosovou střechou žil rybář. Každé ráno odvázal svou starou rozeschlou pramici, vyjel na vodu a rozhodil síť. Z té trochy ryb, co mu uvízlo v síti, si něco nechal pro sebe a zbytek prodal na trhu v nedaleké vesnici. I když za ně moc peněz nedostal, k jeho skromnému životu to stačilo.

Jednou vyjel zase takhle zrána na jezero. Břeh už dávno zmizel v ranní mlze, ale rybář stále ještě vesloval. Dneska jel na hlubinu, doprostřed jezera, kde byla voda tmavší než bouřkový mrak.

„Tady by mohly být i ty největší ryby,” pomyslel si. Vytáhl vesla z loďky a nechal ji splývat po vodě, až se zvolna zastavila. Vzal síť, rozmáchl se a hodil ji do vody. A vtom se to stalo. Konec sítě se mu omotal kolem ruky, škublo to s ním, až se loďka rozhoupala, rybář zavrávoral a spadl do vody. Pláclo to, zvedly se vlny, a ty odehnaly pramici o kus dál. Rybář sebou ve vodě házel a mrskal, plavat moc neuměl, a čím dál, tím víc se zamotával do sítě. Začal volat o pomoc, ale kdopak by ho slyšel uprostřed jezera, na hlubině černější než bouřkový mrak a všude kolem hustá ranní mlha.

A už se mu přes hlavu přelila první vlna. „Pomoc,” zvolal rybář a v krku mu to zabublalo. Kabát se mu v tu ránu nacucal vodou jako houba, síť ho táhne ke dnu a před očima mu vyskakují černé kruhy. Než ho vlny zalily úplně, v posledním okamžiku stačil ještě vykřiknout: „Kdo mě zachrání, tomu splním tři přání!” A pak se za ním voda zavřela.

A rybář klesá ke dnu, kolem něj tancují zelené bubliny. Vodní řasy mávají na uvítanou a zdá se mu, že slyší šepot tisíce rybích hlasů: „To máš za to, že jsi nás chytal a prodával, udil, vařil a smažil, strkal do octa s cibulí a pekl na česneku.”

A najednou rybář cítí, jak se o něj zespoda něco velkého šupinatého otřelo. Několikrát to do něj strčilo, jako by ho to oňuchávalo, pak ho to začalo nadzvedávat a strkalo ho to zase zpátky nahoru na hladinu. „Hhh,” sápal rybář po dechu, když mu hlava zase vykoukla nad vodu. A hned vedle něj se na vlnách houpe jeho pramice. Rybář se chytil postranice a z posledních sil se vyškrábal do loďky. I síť stačil ještě vytáhnout. Když se trochu vzpamatoval, opřel se do vesel a zamířil si to domů.

Ale ještě se loďka ani pořádně nerozjela, když se ozval nějaký hlas: „A co ty tři přání?” Rybář přestal veslovat, položil vesla do vidlic, rozhlíží se, kdože to tu mluví. „No, to snad ani nemůže být pravda!” Z vody vykukuje zlatá ryba.

„Jaká tři přání?” koktal. „No jo, vlastně...” Teď si rybář vzpomněl, co to vykřikoval, když se topil. „Co by sis přála, zlatá rybo?” Zlatá ryba našpulila zlatou pusinku a plácla zlatým ocasem o jezerní hladinu.

„Chtěla bych být krásná,” řekla koketně, „bohatá, a to třetí přání,” zlatá rybka chvilku přemýšlela. „Aha, aha, už to mám! Chtěla bych dlouho žít!”

Když to dořekla, začala v širokých kruzích loďku obeplouvat a koukala, co rybář na to. Ten ale nemusel chodit pro odpověď daleko. „Tak ty bys chtěla být krásná, bohatá a chtěla bys dlouho žít,” zopakoval ta tři přání. „Tak teď mě dobře poslouchej! Krásná, krásná... Už jsi! Nejenom, že jsi jediná zlatá ryba, kterou jsem kdy v životě viděl, ale jsi krásná i svou šlechetností. Vždyť jsi mi právě zachránila život! Bohatá... Bohatá jsi vlastně taky. Máš svobodu! A svoboda se nedá zaplatit ani těmi největšími poklady této země. A to je to největší bohatství. A chtěla bys dlouho žít?” řekl rybář a zamyslel se. „Nevím, proč by ses neměla dlouho těšit ze života. A kdyby ses mi někdy přeci jenom zapletla do sítě, pustím tě.”

Zlatá ryba byla s tou odpovědí spokojená. Plácla ocasem na rozloučenou o hladinu a ponořila se.

Plynula léta, rybář vyjížděl denně na jezero a na příhodu se zlatou rybkou už zapomněl. Až jednou: táhne síť, zdá se mu nějaká těžká, ale zatím žádný úlovek nevidí. A najednou tady, v posledním cípu tisíciokaté sítě zlatá ryba. „Když mě pustíš, splním ti každé přání,” šeptá ryba a lapá po vzduchu. Rybář si vzpomněl, jak to tehdy bylo. „Pustil bych tě i tak,” řekl, „ale když jinak nedáš...” Daroval zlaté rybě svobodu a vesloval domů, aby se poradil se ženou, jaká přání by si to měli přát.

Ale to už je jiná pohádka! To je pohádka o rybáři a zlaté rybě. A tu vy všichni dobře znáte.
Reklama

Informace

Přidáno: 28. 5. 2012 - 23:25 | Kategorie: Mluvené slovo | ID: 26795

Podrobné statistiky
Web používá cookies. OK Info