Zagorová:
Na naší ulici je stará ohrada
Rostou tam za ní plevel a sny
A lidi v ulici už dlouho napadá
Že ten plot určitě je zbytečný

Já vám teď prozradím
To, o čem jen já vím
Proč tahle ohrada musí tu stát
Kdyby ji zbourali
Kam pak by potají
Psal chlapec děvčeti, jak je má rád

Olbert:
Je dole u kina, takhle to začíná
Pod tím je srdce, v něm velký šíp
Jsou tu jak na dlani
Všechna ta vyznání
A já je chodím navečír číst

Když zima odchází, vzkazů tam přibývá
Až jednou nebude, kam je dál psát
Pak smažu ohradu, nic víc mi nezbývá
A první napíšu, jak mám tě rád