Zavři oči a vztáhni dlaň
Jen tak do prostoru
Kde netikají hodiny a nezní žádný tón

Zavři oči a vztáhni dlaň
K nocím na obzoru
Jež přinášejí prázdniny a lásky dech

Snad ston, co zašumí jak příboj
A serve z čela hráz
A oslní jak výboj
A překvapí jak sráz
A naplní tě steskem, snad něhou
Co já vím
A přiková tě bleskem k těm dnům
Rtům bláznivým
Co prostoupí tvou duší jak zvuk
Jak slunce zář

Jsi láskou mou, co tuší
Můj tep, můj strach i tvář
Té hodiny, co hájí břeh snů

Jak jitřní svit
Nech křídla, která tají
Já můžu bez nich žít
Nech oči mé, ať vidí nocí chuť laskavou
I náruč, co se stydí
Když padám únavou

Až na dně dna všech přání
Mě obklopíš jak proud
Měj, lásko, slitování
Ať smím se nadechnout
A uvěřit, že čekáš v tom prostoru
V tom tichu
Kde netikají hodiny
A nezní žádný tón

Až na dně dna všech přání
Mě obklopíš jak proud
Měj, lásko, slitování
Ať smím se nadechnout
A uvěřit, že čekáš v tom prostoru
V tom tichu

Kde netikají hodiny
A nezní žádný tón