On:
Cesta je plná kamení
A louky tady zřídka kosí
Láska, co tady přebývá
Hm, střevíčky příliš neunosí

Ona:
Já přece nepřišla jsem
Princeznou se stát
Nečekám zámek v stínu stromů
Já prostě dál už nechci se ti zdát
Chci s tebou být a říkat slůvko - domů
Nechci odejít

On:
Tady i v září padá sníh
A práce mužů bývá tvrdá

Ona:
Na lásku mužů odvážných
Je každá dívčí láska hrdá

On:
Tady se země brání křehkým pohledům
Je pouze pravdou slov a činů

Ona:
Tím víc je tvá a každý nový dům
Je rozhraním tvých světel a tvých stínů
To už dávno vím

Oba:
Stojíme na hranici světel a stínů
A slova jsou tu zbytečná
Ne v bludných létavicích, jen z pevných klínů
Rodí se láska skutečná

On:
Pramínkem stříbrným a tenkým jako vlásek
Veliká řeka dráhu svou tu počíná

Ona:
Jak snadno vzácné slovo vzniká z prostých hlásek
Jak prostě zní, můj svět tu začíná

Oba:
Stojíme na hranici ze skalních klínů
Svítí nám okna, která znáš
Na čáře, co nás dělí od světa stínů
Svou lásku dvakrát objímáš

On:
Tady má země drsnou dlaň
A bouře nízké plůtky smetou

Ona:
A přesto v létě voní stráň
A všechny stromy v máji kvetou

On:
Tady i lásku učí země jinak snít
Život je pravdou slov a činů

Ona:
To všechno vím a přesto chci tu žít
Být rozhraním tvých světel a tvých stínů
Nechci odejít

Oba:
Stojíme na hranici světel a stínům
A slova jsou tu zbytečná
Ne v bludných létavicích, jen z pevných klínů
Rodí se láska skutečná

On:
Život je nádherný a pevný jako skála
Když člověk sílu má a louka zašumí

Ona:
I země v závějích má teplo, které sálá
Když zašeptá a člověk rozumí

Oba:
Stojíme na hranici ze skalních klínů

Svítí nám okna, která znáš
Na čáře, co nás dělí od světa stínů
Svou lásku dvakrát objímáš
Svou lásku dvakrát objímáš
Svou lásku dvakrát objímáš